Co je to maxilofaciální chirurgie a kdy ji potřebujete?

Maxilofaciální chirurgie není jen další druh zubní léčby. Je to speciální oblast medicíny, která se zabývá opravou a přestavbou obličeje, čelistí a úst. Představte si, že někdo má zkrácenou dolní čelist, zlomeninu obličeje po autonehodě, nebo nemožnost správně přijímat jídlo kvůli nesprávnému seřazení zubů. To všechno patří do oboru maxilofaciální chirurgie.

Co přesně maxilofaciální chirurgie dělá?

Maxilofaciální chirurgie spojuje zubní lékařství a obecnou chirurgii. Ti, kdo se jí věnují, nejen opravují zuby - pracují s kostmi, svaly, nervy a kůží obličeje. Často řeší komplexní problémy, které nejde vyřešit jen s orthodontickými aparáty nebo zubními korunkami.

Například:

• oprava zlomenin čelisti po úrazu
• oprava vrozených vad, jako je rozštěp patra nebo zkrácená čelist
• odstranění cyst nebo nádorů v oblasti obličeje
• oprava nesprávného seřazení čelistí, které způsobuje problémy s řečí, polykáním nebo dýcháním
• rekonstrukce obličeje po rakovině nebo ztrátě tkáně
• zvětšení nebo zmenšení čelistí pro lepší funkci a estetiku

Ti, kdo se tímto zabývají, nejsou jen zubaři. Jsou to lékaři s dualistickým vzděláním - mají titul lékař i zubní lékař. V České republice se tento obor vyučuje na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Po absolvování šestiletého studia a dlouhého praktického výcviku se stávají specialisty, kteří mohou provádět operace, které se nedají udělat jinde.

Od čeho se liší od běžné zubní chirurgie?

Velmi často se lidé mylně domnívají, že zubní chirurg a maxilofaciální chirurg jsou totéž. Není to pravda.

Zubní chirurg se zabývá jednoduššími zákroky - vytažení zubu, odstranění zánětu, implantace zubů, odstranění malých cyst. To vše probíhá v zubní klinice, často pod místním anestetikem.

Maxilofaciální chirurg dělá operace, které vyžadují:

• celkovou anestezii
• práci s kostmi obličeje (např. přesunutí čelisti)
• spolupráci s neurologem, očním lékařem nebo onkologem
• dlouhodobou rehabilitaci po operaci

Představte si, že máte příliš dlouhou horní čelist. Zubař vám může vyčistit zuby a dát vám nějaké bráničky. Ale maxilofaciální chirurg vám přesune celou čelist do správné polohy - a pak už nebudete mít problém s dýcháním během spánku, ani s bolestmi čelisti. To je rozdíl mezi „opravou příznaků“ a „odstraněním příčiny“.

Kdo potřebuje maxilofaciální chirurgii?

Ne každý, kdo má zubní problémy, potřebuje operaci. Ale některé situace jsou jasně indikovány:

• člověk nemůže zavřít ústa bez napětí - horní a dolní zuby se nepřekrývají
• trvalé bolesti čelisti, hlavy nebo krku, které neodpovídají běžným příčinám
• zvuky v kloubu (klikání, škrábaní) při otevírání úst
• po úrazu - zlomená čelist, ztracené zuby, deformace obličeje
• dítě s vrozenou vadou - rozštěp patra, zkrácená dolní čelist, syndrom Treacher Collins
• onkologické onemocnění - odstranění nádoru v obličeji nebo čelisti
• spánková apnoe způsobená úzkým dýchacím cestou

Většina pacientů se k chirurgu dostane přes zubního lékaře nebo ortodontu. Ten si všimne, že problém je příliš hluboký na to, aby ho vyřešil jen s bráničkami. Potom odkáže pacienta na specialistu, který provede vyšetření - rentgen, CT nebo 3D sken - a navrhne řešení.

Co se děje během operace?

Operace se provádí v nemocnici pod celkovou anestézií. Délka zákroku se liší - od jedné hodiny pro jednodušší přesun čelisti až po šest a více hodin při komplexní rekonstrukci po nádoru.

Chirurg nejprve řeže kosti - ale ne tak, jak byste si představovali. Používá přesné nástroje a 3D plánování. Před operací se vytvoří digitální model obličeje pacienta. Na základě něj se připraví plastové šablony, které říkají chirurgovi, kde přesně řezat a kam posunout čelist.

Po přesunutí kostí se upevní malými deskami a šroubky - obvykle z titaniu. Ty nejsou vidět, nevadí při MRI a obvykle nejsou potřeba vyjmout. Kůže se potom šije, a člověk se probouzí s obličejem, který je jiný - ale správně umístěný.

Nejčastější operace je osteotomie čelisti - řezání a přesunutí kosti. Může se dělat na horní, dolní nebo obou čelistech najednou. Někdy se přidává i transplantace kosti z jiné části těla - například z břicha nebo kyčle.

Co se stane po operaci?

Rehabilitace trvá několik týdnů až měsíců. První dny jsou nejtěžší - oteklý obličej, bolest, obtíže s jídlem. Většina lidí je na několik dní v nemocnici. Potom se přechází na tekutou nebo měkkou stravu - polévky, jogurty, püré.

Bráničky se obvykle neodstraňují - naopak, někdy se přidávají nové, aby zuby zůstaly v nové pozici. Prvních šest týdnů je třeba vyhýbat se tvrdému jídlu, kouření a intenzivnímu sportu.

Po třech až šesti měsících se kosti zcela zahojí. Většina pacientů říká, že se cítí lépe než před operací - nejen kvůli vzhledu, ale hlavně kvůli tomu, že mohou dýchat, jíst a mluvit bez bolesti.

Je to bezpečné?

Ano, pokud je provedeno kvalifikovaným specialistou. Rizika existují - jako u každé operace. Může dojít k dočasnému ztracení citlivosti v obličeji, krvácení nebo infekci. Výjimečně může dojít k poškození nervu, který ovlivňuje výraz obličeje - ale u zkušených chirurgů je riziko menší než 2 %.

Studie z Journal of Oral and Maxillofacial Surgery ukazují, že více než 90 % pacientů je spokojeno s výsledkem. Největší výhoda není estetika - ale zlepšení kvality života. Lidé mohou znovu jíst své oblíbené jídlo, nebo spát bez přístroje na spánkovou apnoe.

Kde najít specialistu v České republice?

Maxilofaciální chirurgie není běžná služba. Ne každá klinika ji nabízí. V ČR se specializují především:

• Univerzitní nemocnice v Praze - 1. LF UK
• FN Brno - klinika stomatologie
• FN Olomouc - oddělení maxilofaciální chirurgie
• FN Hradec Králové
• Některé soukromé centra v Plzni a Ostravě

Pokud vás odkáže váš zubní lékař, měli byste požádat o konzultaci s chirurgem, který má certifikát od České společnosti pro maxilofaciální chirurgii. Většina operací je hrazena z veřejného zdravotního pojištění - pokud je indikována lékařsky, nejen esteticky.

Je to jen pro děti?

Ne. I když mnoho lidí si myslí, že maxilofaciální chirurgie je jen pro děti s vrozenými vadami, většina pacientů je dospělá - mezi 20 a 50 lety. Dospělí se k chirurgii dostávají kvůli:

• dlouhodobým problémům s čelistí, které se zhoršily s věkem
• úrazům z dětství, které nebyly včas léčeny
• zhoršenému dýchání nebo spánkové apnoe
• potřebě zlepšit kvalitu života po nádoru nebo úrazu

Neexistuje věkové omezení. Pokud je zdravotní stav vhodný a indikace je jasná, chirurgie se dělá i lidem přes 60.

Co se stane, když to necháte být?

Necháníte-li problém neřešený, neznamená to, že zmizí. Naopak - často se zhoršuje.

Neřešená nesprávná čelist může vést k:

• trvalým bolestem hlavy a krku
• ztrátě zubů kvůli přetížení
• poruchám řeči a komunikace
• zhoršení spánku a únavě během dne
• psychologickým problémům - styd, úzkost, vyhýbání se společnosti

Ne každý problém vyžaduje operaci. Ale když se vám něco nezdá - a zubní lékař vás odkáže na specialistu - neodkládejte to. Většina lidí, kteří se rozhodli pro operaci, říká: „Proč jsem to neudělal dřív?“